Vymezení pojmu inovace

Slovo inovace pochází z latinského slova innovare ve významu obnovit, udělat znova, měnit; tedy i obnova v lidské činnosti a myšlení. Původně je slovo inovace spíše ekonomického charakteru, ale v současnosti je také nezbytnou součástí fungování každého sociálního systému. Jako první použil termín inovace v ekonomické oblasti Josef Alois Schumpeter.

Inovace se začaly rozvíjet zejména po skončení druhé světové války a staly se „neoddělitelnou součástí společnosti rozvíjející podnikatelského ducha, tvořivost a představivost i ochotu riskovat“.

Existuje mnoho definic pojmu inovace a její vymezení najdeme téměř ve všech pracích, které se tématu věnují.

V nedávné době byl pojem inovace zakotven v Národní inovační strategii, která vychází při definici pojmu inovace z vymezení Evropské komise: „Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly“ (2004).

Vymezení inovace, respektive inovačních procesů, přináší i Evropská unie v publikaci Evropská unie a inovace, kde je tento proces chápán jako: „Soubor činností, které vedou k úspěšné výrobě, vstřebávání a využití novinek v ekonomické a sociální sféře.“

OECD přináší vymezení inovace v dokumentu „Oslo manual“ , který se zaměřuje zejména na technické inovace. „Inovace je implementace nových nebo významně zlepšených produktů (zboží nebo služeb) nebo procesů, nových marketingových metod nebo organizačních metod v obchodní činnosti, na pracovišti nebo externích vztazích. Minimálním požadavkem je, že produkt, proces, marketingová anebo organizační metoda musí být pro firmu nové (nebo významně zlepšené)“

V inovacích jde v podstatě o utváření nějaké hodnoty a přispění něčeho nového .

                Rozdělení inovací

Inovace je tedy změna, kterou lze dále rozlišovat na základě několika kritérií.

• Inovace produktu – inovace v produktu nebo službě, kterou instituce nabízí (například změna nabídky vzdělávacích akcí),

• inovace procesu – změna ve způsobu, jakým jsou produkty nebo služby vytvářeny a dodávány, mohou se týkat jen optimalizování nebo odstraňování nedostatků v již zaběhnutých procesech,

• inovace pozice – změna kontextu, ve kterém jsou produkty nebo služby vytvářeny a dodávány (například – výrobek, který byl nabízen jako pomoc při rekonvalescenci, se změnil na výrobek, který je vhodný pro sportovce – to je příklad inovace pozice výrobku;škola se přestane prezentovat jako běžná ale jako alternativní, nebo s využitím určitých prvků z alternativních škol),

• inovace paradigmatu – změnu v základovém mentálním modelu, který tvoří rámec toho, co organizace dělá (například e-learning).

Inovace se mohou rozlišovat i podle míry novosti. Jde o inkrementální – přírůstkové inovace, které spočívají v malých zlepšeních; nebo radikální změny, které transformují způsob, jak o věcech uvažujeme a používáme. Většinou se tyto změny týkají určitého sektoru nebo druhu činností. Inkrementální inovace může být potencionálně řiditelná, protože pracuje s tím, co již známe a postupně se to snažíme zlepšit.

Odborná literatura nabízí další možnosti rozdělení inovací:

• výrobkové inovace - jsou zaměřené na vyšší potřeby uživatele a opírají se o výsledky realizovaných výzkumů,

• netechnické inovace – do jejich oblastí zájmu patří například ekonomika nebo organizace a řízení,

• sociální inovace – zaměřené na inovace „pracovních podmínek, kvalifikace pracovní síly, pracovních vztahů, forem odměňování, kultury pracovního prostředí, morálního klimatu“.

Pokud bychom měli zařadit do výše uvedených přehledů inovace v oblasti vzdělávání, jednoznačně budou svojí povahou spadat pod sociální inovace, ale také je můžeme zařadit do kolonky netechnických inovací, neboť organizace a řízení se dají v rámci pedagogických inovací určitě změnit, například formy realizace dalšího vzdělávání, postup zavádění změn, apod.

                Inovační paradigma

I přes rozdílnost v chápání pojmu inovace, je možné vytvořit obecné paradigma „ve smyslu série myšlenek a názorů strukturovaných uvnitř relativně běžné kultury a sdílených skupinou individualit, jež nám umožňuje jak pochopit, tak ovlivňovat svět kolem nás“, které je přijímáno v zemích Evropské unie, je tvořeno čtyřmi hlavními myšlenkami:

• „myšlenka nového a neobvyklého,

• myšlenka oslovení nenaplněných sociálních potřeb a hodnot,

• myšlenka o problému moci,

• myšlenka změny“

Myšlenka nového a neobvyklého je v inovacích klíčovým pojmem. Často se polemizuje o tom, nakolik je daná věc nová, zda daná problematika není pouze jinak nazvaná. Smysl novosti je právě v tom, že se odlišuje od původního a ukazuje nové možnosti směřování. Myšlenka oslovení nenaplněných sociálních potřeb a hodnot je spojená s konkrétní realizací inovace. Například inovace je založena na rovných příležitostech ke vzdělání, principech demokratizace, apod. Inovace tedy „zdokonaluje to, co již existuje a optimalizuje stanovené cíle vzdělávacích systémů“. Inovace je tedy aktivizující hodnotou.

Myšlenka moci je spojena s přesvědčením, že ten kdo má primát nad vzděláváním, má v rukou i moc a řídí národ. Vytvořil směrodatné hodnoty, které by neměly být narušovány a destabilizovány menšinovými proudy. Myšlenka změny je velmi důležitá. Vždy, když se realizuje jakákoli inovace, je zapotřebí, aby došlo ke změně. Bez ní by inovace nebyla realizovatelná. Jedná se o změny ve způsobu myšlení, chování, jednání, přístupů, atd. Převládá názor, že inovace nemůže být kontinuální, protože dojde k únavě a vyčerpání. Také hrozí, že inovační proces se stane rutinním a tedy i nezajímavým a nepřínosným.

Koncepce řízení inovací

Při snahách o komparativní sledování inovací v oblasti vzdělávání byly vytvořeny koncepce řízení inovací. I přes rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v kultuře, jazyce a historii, byly vytvořeny společné tendence na třech úrovních:

• úrovni struktury,

• úrovni tématu,

• úrovni činitelů

Tématy inovací jsou rozuměny oblasti, které jsou Evropskou unií upřednostňovány při transformaci vzdělávacích systémů. Jedná se o následující témata: „stejné příležitosti pro všechny, studium jazyků, multikulturní uvažování a příprava odborníků.“  Činiteli inovací nejsou již označováni pouze učitelé, ale také rodiče a širší veřejnost, kteří mohou mít na samotné přijetí inovací vliv.

Inovace je tedy dlouhodobý proces, který je zaměřený na budoucí vývoj společnosti. Příležitosti pro inovace přinášejí pochybnosti o funkčnosti systému nebo procesu. Příležitost pro inovaci ale vzniká také tím, že změníme způsob, kterým se na něco díváme. Tím přicházíme na nové nápady a podněty k práci, což je v práci učitele velmi důležité hledisko. Pro inovaci jsou také důležité vnější podmínky, které vytváří samotná společnost. Pokud nejsou vnější podmínky vhodné pro inovační změny, pak ani změny ve škole nemohou probíhat efektivně a dojde k rychlejší únavě realizátorů inovací (ztráta motivace, vnější překážky, osobní rizika, apod.).

Záludnou otázkou však ale je, co může být za inovaci označováno a co již ne. Záměrné, cílené a reflektované změny jsou označovány jako inovace. Naopak změny, které jsou spontánní, necílené a nereflektované nejsou zpravidla označovány jako inovativní. Inovacemi rovněž nemohou být označovány změny, které již začaly být přijímány dříve.

Inovační proces

Inovace jsou dlouhodobým procesem, který rozhodně není lineární a ani nemá jednoznačný směr. Navíc je procesem cyklickým (neustále se opakujícím) a permanentním (nepřetržitým), protože i vnější podmínky, ve kterých inovační proces probíhá, nejsou konzistentní, ale také se neustále proměňují. Inovace je klíčovým procesem v rámci organizace spojeném s obnovou, tedy toho co organizace nabízí společnosti a jakým způsobem to vytváří a dodává. Z tohoto pohledu pak můžeme inovaci chápat jako obecnou činnost, nezbytnou pro přežití a růst organizace. A na této úrovni abstrakce také můžeme definovat podstatu procesu, který mají společný všechny firmy a organizace. Proces inovace tedy v sobě zahrnuje tyto prvky:

• průzkum – sledování vnitřního i vnějšího prostředí, hledání příležitostí a hrozeb pro inovace,

• volba – rozhodnutí, která příležitost pro inovace bude rozvíjena (v souladu s potřebami organizace a vizemi jejího rozvoje),

• implementace – „převedení potenciálu skrytého v nové myšlence v něco nového a zavedení této novinky na interní nebo externí trh. Implementace není jednotlivá událost, ale vyžaduje tyto fáze“:

         o získat znalostní zdroje, které umožní inovaci (například informace z realizovaných výzkumů),

         o realizace projektu, která s sebou nese řešení vznikajících problémů,

         o uvedení inovace a řízení jejího přijetí,

         o udržovat přijetí a využívání inovace v dlouhodobé perspektivě nebo modifikovat původní myšlenku (tzv. renovace),

• učení – organizace i jednotlivci mohou na procesu inovačního cyklu získávat znalosti, které mohou později využívat ke zlepšování tohoto procesu při jeho rozvíjení nebo zavádění nových změn.